Benefity silového tréninku dětí aneb proč by měly děti posilovat.

O tom, že silový trénink není pro děti rizikovou aktivitou, jsme si řekli již v minulém článku. Dnes si naopak objasníme, jak je to s benefity silového tréninku dětí a v čem jim může být prospěšný.

Může správně sestavený a vedený silový trénink může dětem přinášet výhody? Díky výzkumům, které byly provedeny v 70. letech, se dlouho věřilo, že silový trénink je pro děti neopodstatněný, jelikož nepřinášel žádné pozitivní přírůstky na síle. Později byl tento názor vyvrácen a bylo zjištěno, že tyto výsledky vznikly v důsledku použití nedostatečně silného tréninkového stimulu, špatné tréninkové koncepce či výběrem nevhodných testovacích baterií. Dnes už většina mezinárodních zdravotnických organizací, jako jsou například ACSM (American College of Sports Medicine), BASES (British Association for Sports and Exercise) nebo Presidents Council on Physical Fitness and Sports, nejen uznává bezpečnost silového tréninku, ale navíc si uvědomuje jeho význam pro optimální rozvoj mnoha fyzických i psychických faktorů v průběhu dětství [1].

Výzkumy provedené v posledních třech desetiletích podávají přesvědčivé důkazy o tom, že dobře navržený silový trénink může zvýšit svalovou sílu nad rámec normálního rozvoje dětí, již od věku šesti let [2]. Nesmíme však zapomenout, že je třeba dodržet všechna doporučení pro silový trénink dětí a tréninkový program navrhnout podle specifik takto mladého organismu [3]. Typický nárůst síly v krátkodobých programech (8-20 týdnů) se u dětí pohybuje v rozmezí 30-50 % (zpravidla se jednalo o děti, které se silovým tréninkem neměly předchozí zkušenosti). Zatím však ještě není plně vysvětleno, jak moc je tento nárůst (obzvláště v počátcích) způsoben vlivem motorického učení. Za jedny z nejvýznamnějších faktorů motorického učení je považována zvýšená aktivace motorických jednotek a lepší motorická synchronizace [4]. Neuromotorická adaptace je tak nedílnou součástí silového tréninku dětí a mnoho autorů ji popisuje jako klíčový faktor pro nárůst svalové síly. V důsledku jejího rozvoje pak můžeme hovořit o zlepšení motorické koordinace agonistů a antagonistů (svalů s opačnou funkcí), lepší vnitrosvalové koordinaci, efektivnější aktivaci a vyšším počtu souběžně pracujících motorických jednotek [5]. Z výše uvedených změn mohou sportovci profitovat i v pozdějším věku. Příkladem je větší procento aktivních motoneuronů a jejich zvýšená koordinace, což může zvýšit produkci maximální síly a rychlosti jedince. Nárůst svalové síly ovlivňuje i mnoho dalších sportovních dovedností (startovní rychlost, výška výskoku...). Avšak ani u dětí nesmíme zapomínat, že tréninkový transfer je velice specifický. Proto by tréninkové podněty používané v dětském silovém tréninku, měly být co nejvíce specifické vzhledem k závodnímu výkonu, stejně jako tomu je i u dospělých sportovců. Nezapomeňte však, že tomuto cílení silových schopností musí u dětí vždy předcházet vytvoření dobré svalové základny [6].

Dalším velice významným faktorem je snížení rizika vzniku zranění. Ukazuje se, že silový trénink může být jedním z hlavních činitelů, které mohou vést k lepší připravenosti dětského organismu pro sportovní trénink. Například při doskoku z 30 centimetrové výšky působí na dolní končetiny reakční síla o velikosti 2500 - 3000 N, neboli přetížení vznikající v důsledku působení 250-300 kilogramového závaží. Pokud však dětský organismus není na tuto zátěž dostatečně silově vybavený, mohou vznikat zranění. Silový trénink se tak například ukazuje jako významný prostředek prevence vzniku zranění předního zkříženého vazu u dívek a žen.

Silový trénink ovlivňuje i kostní denzitu. Bylo zjištěno, že v důsledku zvýšeného tlaku na kosti se zlepšuje jejich celková struktura a to včetně jejich hustoty, což může působit jako prevence vzniku osteoporózy ve starším věku, speciálně pak u dívek [2,6]. Při testování hustoty kostní denzity paží mladých tenistek, které s tréninkem začaly před nástupem menarché, dosahovala denzita dominantní paže 2-4 x vyšších hodnot, než u ostatních. Podobný pozitivní účinek byl nalezen i u sportovních gymnastek. Avšak na rozdíl od tenistek, u gymnastek došlo k navýšení souměrně po celém těle, což se jeví jako výhodné při prevenci vzniku zranění [7].

Pozitivně se silový trénink jeví také v prevenci dětské obezity. V průběhu posledních desetiletí se výskyt dětské obezity stále zvyšuje. Například v USA se v průběhu posledních čtyř dekád počet obézních adolescentů zdvojnásobil a u dětí stoupl tento počet dokonce na trojnásobek [8]. Ačkoli byly obézní děti tradičně zapojovány do aerobních aktivit, bylo zjištěno, že nadbytek tělesné hmotnosti může vlivem dlouhodobého přetěžování vést k muskuloskeletárním zraněním. Přestože silový trénink není typicky charakterizován vysokým kalorickým výdejem, rostoucí množství důkazů svědčí o tom, že zlepšení tělesné stavby (v prvních týdnech zejména nárůst objemu aktivní svalové hmoty hmoty) v důsledku aplikace silové intervence se zvyšuje bazální metabolismus, což pozitivně ovlivňuje celkový energetický výdej dětí [9].

V neposlední řadě zvyšuje silový trénink toleranci vůči stresorům, a to jak již po stránce fyzické či psychické. Přispívá ke zvýšení frustrační tolerance a zlepšení celkové psychické pohody dítěte. Pozitivně ovlivňuje jejich sebeúctu a sebedůvěru a rozvíjí celkovou motoriku dítěte [2,6].

Silový trénink je tedy silně benefitující forma pohybové aktivity, která dětský organizmus rozvíjí v mnoha směrech. A když se nad tím pořádně zamyslíte, myslím, že najdete pouze malé množství sportovních specializací nebo tréninkových metod, které by dětský organismus rozvíjeli v tak širokém spektru.

Mgr. Bc. Kateřina Strašilová

Reference:

[7] Barbieri, D., & Zaccagni, L. (2013). Strength Training for Children and Adolescents: Benefits and risks. Collegium Antropologicum(37), pp. 219- 225.

[3] Benjamin, H. J., & Glow, K. M. (2003). Strength Training for Children and Adolescents. The physician and sportsmedicine, 31(9), pp. 19-26.

[2] Faigenbaum, A. D. (2007). Resistance training for children and adolescents: Are there health outcomes? American Journal of Lifestyle Medicine(1), pp. 190-200.

[4] Chan, K., & Micheli, L. (1998). Sports and children. Champaign: Human Kinetics.

[5] Kenney, L. W., Wilmore, J. H., & Costill, D. L. (2012). Physiology of sport and exercise (5. ed.). Champaign: Human Kinetic.

[1] Kreamer, W. J., & Fleck, S. J. (2005). Strength training for young athletes. Human Kinetics

[8] Ogden, C. L., Carroll, M. D., Curtin, L. R., McDowell, M. A., Tabak, C. J., & Flegal, K. M. (2006). Prevalence of overweight and obesity in the United States, 1999-2004. Jama, 295(13), pp. 1549-1555.

[9] Watts, K., Jones, T. W., Davis, E. A., & Green, D. (2005). Exercise training in obese children and adolescents. Sports Medicine, 35(5), pp. 375-392.

[6] Zatsiorski, V. M., & Kraemer, W. J. (2014). Silový trénink. Praxe a věda. Praha: Mladá fronta.