Historické okénko: Kde se vzal mýtus o tom, že ženy vysávají z mužů sílu, nebo oslabují nohy?

Když jsem se začal před lety zabývat sexuálním chováním sportovců a jeho spojitostí s výkonem, všiml jsem si, že téměř každý, kdo se pohybuje v oblasti sportu na to má poměrně pevně ukotvený názor. Hned první data, které jsem posbíral, poukazovaly na fakt, že sportovci na vyšší úrovni často mění svou aktivitu za cílem navýšení výkon. Většinou se jedna o nějakou míru omezování nebo abstinenci. Za sebe se domnívám, že zásah do sexuální aktivity ať už mírnění nebo naopak vhodné načasování, může výkon ovlivnit v obou případech. Vždy bude záleže na druhu sportovního výkonu, povaze úpravy sexuální aktivity (četnost nebo naopak délka abstinence) a také na aktuální sportovcově psychickém stavu. Kde se tedy vzal dodnes přežívající mýtus o potřebě sexuální abstinence za všech okolností? Pro nalezení odpovědi je potřeba se podívat do minulosti...

Staří Řekové věřili, že retencí semene může docházet k navýšení síly [1]. To je pravděpodobně dáno i skutečností, že si spojovali mužské semeno s mozkomíšním mokem [2][3]. Ve východních kulturách jsou podobné myšlenky spojovány s mýtem o božské substanci, kterou mužské sperma představovalo [4]. Z dnešního pohledu si to dokáži velmi dobře představit. Orgasmus u muže vede k celkovému zklidnění a často jsou přítomny intenzivní pocity ospalosti. Z hlediska starých kultur je tedy poměrně zjevné odkud mohl tento přístup pramenit. Tehdejší učenci přistupovali k "vědě" značně subjektivně. Bohužel s postupujícím časem se trend nijak výrazně neměnil. V Evropě začalo dominovat křesťanství a ostatní náboženství vycházející z bible. Sexuální aktivita se tak stala smilstvem, pokud nebyla součástí manželství. Masturbace byla považována za "ďábelskou" [5]. I tehdejší lékařské poznání vycházelo do značné míry z náboženským a antických konceptů. V 18. století švýcarský lékař Tissot tvrdil, že jedna unce ztraceného semene oslabí muže víc než čtyřicet uncí ztracené krve. Byly publikovány knihy, které spojovaly ejakulaci se zdravotními a psychickými potížemi [8]. Všimněte si oné spojitosti se současnou situací, kdy i dnes jsou lidé ve sportu schopni přesně dávkovat sexuální aktivitu "po uncích" bez toho, aby svá tvrzení jakkoliv podložili.

Takový přístup nadále pokračoval i v 19. století, kdy američtí medicínští autoři varovali před častou sekrecí spermatu a to dokonce i v manželství [6]. Sport byl chápan jako prostředek, který může tišit sexuální chtíč a chránit tak jedince. Zároveň byla sexuální aktivita spojována s nervovým vyčerpáním (viz populární diagnóza té doby neurastenie). S 19. stoletím jsou spojeni autoři, kteří moralizovali společnost, čímž byla postihnuta i medicínská literatura. Například vlivný reverend John Todd psal, že sport může chránit před obávaným hříchem, nebo že ženy vysávají sílu z mužů. V tomto smyslu nadále tvořili i ostatní vlivní autoři. Dr. Gardner pokračoval v psaní naučné literatury ve smyslu vzdání se SA a účasti ve sportu, který nás ochrání [7]. V tomto období byly také zakládány tělovýchovné hnutí (u nás sokol). Sportovci a trenéři, jejíž tradiční poznaní se předává v určité míře dodnes, přejímali tehdejší poznatky od lékařů a moralistů.

Ke změnám v chápání úlohy sexuální aktivity v životě člověka dochází až v období sexuálního modernismu ve 20. století. Ten jako takový stojí v opozici vůči konzervativnímu a prudernímu pojetí 19. století. Sex začíná být nahlížen jako přínosný, zdravý a doporučovaný. Trend ve sportu však zůstává velmi silně zakořeněn [8] a praxe sportovců jde velmi často cestou abstinence. Mezi slavné příklady patří třeba Muhammad Ali [9]. Marty Liquori tvrdí, že sex Vás dělá šťastným a šťastný člověk neběhá míli za 3:47. Fotbalový trenér Glenn Hoddle nutil na MS ve fotbale abstinovat své svěřence po celý měsíc [1].

Teprve v druhé polovině 20. století se sexualitou sportovců začínají vědci a lékaři zabývat na empirické úrovni a sbírat data z této oblasti. I přestože dodnes neznáme odpovědi na spoustu otázek a vzhledem k pomalému vývoji poznání v této oblasti to ještě nějaký čas potrvá, už dnes Vám mohu říct, že je potřeba k nastavení sexuální aktivity přistupovat mnohem více individuálně, než pod heslem "ženy oslabují mužům nohy", jak tvrdil Mike. I když už v roce 1976, kdy se tento slavný film dostal na plátna kin, by mi nejspíš vrtalo hlavou, proč oslabují specificky jenom nohy a zbytek těla ne...

Mgr. Petr Vajda

[6] Barker-Benfield, G. J. (1976). The horrors of the half-known life: male attitudes toward women and sexuality in nineteenth-century America. Harper & Row. Retrieved from https://books.google.cz/books?id=KP8cAAAAYAAJ

[1] Bishop, D. (2012, July 23). Sex before sport: does it affect an athlete's performance? Retrieved 10 May 2017, from https://theconversation.com/sex-before-sport-does-it-affect-an-athletes-performance-8253

[8] Gordon, M. (1988). College Coaches' Attitudes toward Pregame Sex. The Journal of Sex Research, 256.

[2] Guthrie, W. K. C. (1965). A history of Greek philosophy. Cambridge: Cambridge university press.

[7] Mrozek, D. J. (1983). Sport and American Mentality, 1880-1910. University of Tennessee Press. Retrieved from https://books.google.cz/books?id=H2ByIYPjYoYC

[5] Neuman, R. P. (1975). Masturbation, Madness, and the Modern Concepts of Childhood and Adolescence. Journal of Social History, 8(3), 1-27.

[3] Onians, R. B. (1954). The Origins of European Thought about Tehe Body, the Mind, the Soul, the World, Time and Fate: New Interpretations of Greek, Roman and Kindred Evidence;also of Some Basic Jewish and Christian Beliefs. Cambridge: University Press. Retrieved from https://books.google.cz/books?id=R365tAEACAAJ

[4] Rawson, P. (1968). Erotic art of the east. NewYork: G.P. Putnam's sons.

[9] Thornton, J. S. (1990). Sexual Activity and Athletic Performance: Is There a Relationship? The Physician and Sportsmedicine, 18(3), 148-154. https://doi.org/10.1080/00913847.1990.11710003