Je silový trénink pro děti bezpečný? Dnes už víme, že ano...

Silový trénink byl pro děti po dlouhá léta považován za zbytečný či dokonce nebezpečný. Věřilo se, že nepřináší žádné benefity vlivem nízkých hladin testosteronu v dětském organizmu nebo že způsobuje mnoho zranění na jejich ještě nezralém těle. V 70. a 80. letech minulého století se začínají objevovat první doporučení, že silový trénink není pro děti z hlediska bezpečnosti a vysoké úrazovosti vhodný. V USA tento názor podpořili výsledky studie prezentované společností NEISS (National Electronic Injury Surveillance System), která shromáždila data o úrazovosti z mnoha nemocnic a zdravotnických zařízení. Z těchto dat vyplívalo, že silový trénink v dětském a dorosteneckém věku zapříčiňuje mnohá zranění. Avšak později bylo zjištěno, že velká část těchto zranění nevznikla vlivem silového tréninku jako takového, nýbrž nevhodnou tréninkovou technikou, nadměrnou zátěží, špatně sestavenými nebo používanými pomůckami, brzkým zařazením vysoké zátěže či nepřítomností kvalifikovaného odborníka (Faigenbaum, a kol., 2009). Mnozí autoři uvádějí, že rizika spojená se silovým tréninkem samozřejmě existují (stejně jako u každého jiného sportu) avšak při dodržování základních pravidel (dohled dospělé osoby, dostatečné zahřátí a strečink před tréninkem, vhodná zátěž a forma cvičení a důraz na správnou techniku) jsou tato rizika minimální. Zdůrazňují, že bezpečnost a dodržování správné techniky hraje v silovém tréninku dětí rozhodující roli (Barbieri a Zaccagni, 2013; Zatsiorski a Kraemer, 2014; Malina, 2006). Hamill (1994) ve své práci hodnotí úrazovost při silovém tréninku a jiných sportech. Zjišťuje že, silový trénink i vzpírání měli úrazovost pouze 0,0012 na 100hodin/účastník. Naproti tomu ragby nebo fotbal s hodnotami 0,80 a 0,14 obsadili první dvě příčky žebříčku. Třetí v pořadí s nejvyšší úrazovostí bylo sjezdové lyžování s hodnotou 0,06. Již roce 1986 (Sewall a Micheli; Weltman a kol.) se objevují první výzkumy, které hodnotí bezpečnost tohoto typu tréninku pro děti. V průběhu 9 a 14 týdenní intervence však nezaznamenali žádná zranění. Faigenbaum a Myer (2010) naopak uvádí, ze pravidelná účast dětí v dobře vedených silových programech, které respektují jejich fyziologické zvláštnosti a jsou jim sestaveny na míru, může vést ke snížení rizika vzniku zranění během jiné sportovní činnosti. Také další zkoumání této problematiky přineslo podobné výsledky. Bylo zjištěno, že silový trénink může dětem přinášet mnoho benefitů. Mezi ty nejčastěji popisované pak patří: zvýšení svalové síly a lokální vytrvalosti, pozitivní vliv na sportovní výkon, celoživotní sportovní návyk, prevence zranění, redukce váhy a kvalitnější složení těla nebo prevence vzniku osteoporózy. Silový trénink také pozitivně ovlivňuje dětskou psychiku a zvyšuje frustrační toleranci (Kraemer a Fleck, 2005; Barbieri a Zaccagni, 2013; Faigenbaum, 2007).

Závěr je tedy jednoznačný. Silový trénink jako takový je pro děti vhodný a není prokázáno, že by měl nějaké negativní zdravotní dopady (často se například uvádí poškození pohybového aparátu nebo zpomalení růstu aj). Nicméně je potřeba dodržovat specifika problematiky sportovního tréninku dětí.

Mgr. Bc. Kateřina Strašilová

Reference

Barbieri, D., & Zacc.agni, L. (2013). Strength Training for Children and Adolescents: Benefits and risks. Collegium Antropologicum(37), pp. 2219-225.
Faigenbaum, A. D. (2007). Resistance training for children and adolescents: Are there health outcomes? American Journal of Lifestyle Medicine(1), pp. 190-200.
Faigenbaumm A. D., Kraemer, W., Blimkie, C., Jeffreys, I., Micheli, L., Nitka, M., & Rowland, T. (2009). Youth resistance training: updated position statement paper from the national strength and conditioning association. Journal of strength and conditioning research(23), pp. S60-S79.
Faigenbaum, A. D., & Myer, G. D. (2010). Resistance training among young athletes: safety, efficacy and injury prevention effects. British Journal of Sports Medicine, 44(1), pp. 56-63.
Faigenbaum, A. D., Bellucci, M., Bernieri, AHamill, P. B. (1994). Relative safety of weightlifting and weight training. Journal of Strenght and Conditioning Research, 8(1), pp. 53-57.
Kreamer, W. J., & Fleck, S. J. (2005). Strength training for young athletes. Human Kinetics.
Malina, R. (2006). Weight training in youth-growth, maturation, and safety: An evidence-based review. Clinical Journal of Sport Medicine(16), pp. 478-487.
Sewall, L., & Micheli, L. J. (1986). Strength training for children. Journal of Pediatric Orthopaedics, 6(2), pp. 143-146.
Weltman, A. R. T. H. U. R., Janney, C. A. R. O. L., Rians, C. B., Strand, K., Berg, B., Tippitt, S., ... & Katch, F. I. (1986). The effects of hydraulic resistance strength training in pre-pubertal males. Medicine and Science in Sports and Exercise, 18(6), 629-638.
Zatsiorski, V. M., & Kraemer, W. J. (2014). Silový trénink. Praxe a věda. Praha: Mladá fronta.