Proč se realita často liší od našich plánů ?

Skutečnost je taková, že máme přirozenou tendenci vidět své plány velmi růžově. Co hůř, jsme absolutně nepoučitelní! V tomto ohledu jsme schopni vidět plány v ideální podobně i přes negativní zkušenost z minulosti. Tento jev se označuje jako "planning fallacy" a lze jej pozorovat při jakémkoliv plánování a projektování. Každý by jistě mohl jmenovat desítky plánů a cílů, které se nikdy nenaplnily. Velká spousta projektů pak sice dojde do cíle, ale s mnohonásobně větším úsilím, časovými nebo finančními prostředky, než bylo původně plánováno.

Všeobecně lze říct, že při plánovaní upíráme pozornost spíše k tomu, čeho chceme dosáhnout než k tomu, co může být překážkou. Často je dokonce náš cíl naším niterním přáním. Pokud děláme tréninkový plán, chceme zhubnout, splnit dlouhodobou zakázku aj., většinou máme tendenci počítat s ideálním průběhem. Méně už přemýšlíme nad tím, že během měsíců, na které máme plán vymyšlený, je velká šance, že onemocníme, budeme toho mít hodně v práci, děti mohou být nemocné, ve škole přijde těžká zkouška atd.. Tyto faktory zkrátka předem nechceme vidět (jejich přítomnost je samozřejmě nejistá, ale kdy se Vám například během půl roku nic takového nepřihodilo?). Že se nedokážeme ponaučit může být do jisté míry dáno tím, jak vnímáme své předešlé úspěchy. Po určité době máme tendenci si pamatovat úspěch jako takový spíš než všechny strasti, které nás potkaly na cestě k němu.

Optimistický pohled na vlastní vývoj je také spojený s nerealistickými cíli. Velmi často vidíme předem věci jako zvládnutelné, ale ve skutečnosti jsou už na začátku odsouzeny k neúspěchu. Jako příklad si můžeme vzít tréninkový cíl pana X, pro který by objektivně bylo potřeba trénovat 4-5x týdně. S postupem času se ukáže, že při pracovním zatížení, není možné zvládat takové množství tréninků. Pán X začíná být velmi unavený, to se projevuje v jeho pracovním výkonu a samozřejmě v partnerském vztahu. Jeho přítelkyně si začíná stěžovat, že na ní nemá čas a když už ho náhodou má, tak je příliš unavený. Panu X nezbývá než tréninkově zvolnit. Sníží počet tréninků na 3x týdně. Při takovém množství není možné dosáhnout stanoveného cíle, ke kterému se upínal. Demotivace ze selhání vede k úplnému zanechání tréninku.

Jak se bránit vlastnímu optimismu při plánovaní? Existuje několik metod. Samozřejmě jednou z variant je konzultace s odborníkem, které mu věříte (například s týmem od SportSensei 😊). Samozřejmě i takový člověk může výhledově myslet dost optimisticky, nebo prostě dělat reklamu. Pokud chcete spoléhat sami na sebe, mám pro Vás pár základních rad.

• Věnujte čas analýze situace, vlastních možností, prostředků a dosažitelnosti svých plánů.
• Pracujte konkrétně - měli byste mít představu o konkrétních cílech a prostředcích, kterýma je dosáhnete. Abstraktní a nekonkrétní plány většinou nevyjdou (nebo ani nejste schopni určit v jakém stádiu je jejich naplnění).
• Rozdělte si své plány na kratší úseky a dílčí cíle. Krátkodobé plánování je pohotovější, více reflektuje aktuální situaci a je méně náchylné na zkreslení. Co víc, dílčí úspěchy vás budou motivovat k další práci.
• Konzultujte své plány s druhou osobou, která v nich není zahrnuta. Možná byste se divili, kolik špatně stanovených cílů a plánu tak eliminujete. Nemusí jít ani o odborníka. Pokud jste například vytížený člověk, druhá osoba Vás může upozornit na to, že ve svém harmonogramu nemáte pro cíl dostatek času nebo že naučit se kvalitně cizí jazyk není možné za 1 hodinu týdně 😊 (Sami jste možná zažili situace, kdy jste sledovali marné počínaní Vašich přátel. Každý kromě nich viděl, že to nebude fungovat...).
• Vaše sportovní nebo pracovní úsilí není nezávislé na zbytku vašeho života, proto jej při plánovaní vnímejte komplexně.

Pokud si vytvořením vašich plánů ve sportovní nebo nutriční přípravě nevíte rady, nebojte se nás kontaktovat.